Far Cry 2 - krvavé pozdravy z Afriky
Prohnilá válka
Vše přitom začíná výborně. Sedíte na zadním sedadle snad posledního funkčního taxíku kdesi v srdci černého kontinentu (Afrika, pro zeměpisně slabší čtenáře) a jedním uchem ven pouštíte kecy vlezle užvaněného řidiče.
Kroutíte hlavou a kocháte se krásami africké země – vražedným sluncem vyšisované savany tu a tam narušují snad jakoby zázrakem zelené stromy poskytující blahodárný stín vedrem tumpachovým zvířatům.
U brodu přes bahnem zhnědlou kaluž chvíli čekáte, než se za zlostného klení taxikáře odvalí stádo lenivých buvolů, abyste mohli pokračovat za svým cílem – zabít překupníka zbraní, Šakala. Prakticky neustále potkáváte v protisměru civilisty snažící se dostat z téhle krvavou válkou požírané díry. Legrační, obě strany konfliktu: UFLL (United Front for Liberation and Labor) a APR (Alliance for Popular Resistance) prý právě pro tyhle lidi bojují. A obě tyto strany Šakal vyzbrojuje.
Poslední strážní post před oázou klidu, městečkem Pala, vás přesvědčí, kdo má situaci v rukou. Partička obhroublých černochů s kvéry v rukách a pocitem vlády nad celým světem si vás nepřátelsky prohlíží a přemýšlí, zda vás odkráglují hned anebo za pět vteřin.
Taxikář se pomalu utápí v potu a slibuje vojákům hory doly. Konečně vás pouští dál, ovšem těsně před hotelem se do vás zabodává jako vražedný oštěp záchvat malárie. Po okamžicích agonie upadáte do bezvědomí.
Probuzení na hotelové posteli není zrovna nejhorší možností. Dokud si ovšem nevšimnete návštěvníka. Sám Šakal vám přišel dát proslov a co je nezvláštnější, nezabil vás, i když ví, že kvůli jeho násilné smrti tu jste. Další vlna mdlob. Výbuchy. Co neudělal Šakal se může stát teď, protože Palu zmítá potyčka mezi oběma znesvářenými stranami. Stále v deliriu se prostřílíte z města a… teď už je to opravdu jen na vás.
Váš vlastní kousek Afriky
Far Cry 2 naprosto exceluje ve věrném převedení části Afriky do herní verze. Tedy, ne že bych tam kdy byl, ale vypadá to přesně jako dle dokumentárních filmů. Nedozírné savany zarostlé žlutou trávou, dusivě zelené husté džungle i mrtvé písečné pouště se prostřídaly na rozloze 50 km čtverečných, což si stejně většina z vás (včetně mě) nedokáže představit. Prostředí je tedy značně variabilní a po celou hru jsem si ho skvěle užíval, protože lokace středové Afriky je herně krajinou značně neprozkoumanou a lákavou.
Zvlášť, když si přidáte výborný, propracovaný a fungující systém střídání denních dob. Z hlavy se jen tak nedá vypudit vzpomínka na rudé svítání uprostřed savany, či procházka pod hvězdnou noční oblohou a člověk se pomalu začíná potit, když vidí rozpálené písky pouště, či se oklepe uprostřed vichřicí zmítané džungle. Dost často jsem se přistihl u toho, že jen tak zírám na krajinu a nepokračuji v putování. Za atmosféru si prostě Far Cry 2 zaslouží 10/10. I když tedy pár zvířátek navíc mohli v Ubisoftu ještě přidat.
Další plus pro pocit „že jste prostě tam“ si zaslouží hra za ztvárnění samotného hrdiny. Nepochopte mě špatně, Far Cry 2 je FPS jak řemen a kromě úvodního výběru prakticky ze svého hrdiny neuvidíte víc než ruce a nohy. Ale i to se počítá.
Zapomeňte na klasiku žánru v podobě zobrazení rukou se zbraní. Tady si užijete víc, třeba když se hrdina přesmýkne z předního sedadla džípu za kulomet na korbě vozu nebo některé z nechutných animací při léčení kritických zranění.
Pokud vaše zdraví totiž dosáhne až na poslední z pěti dílků, stisknutím tlačítka si hrdina začne narovnávat vykloubené prsty, dloubat kulky z noh, vypalovat rány svazkem zápalek a provádět další nechutně naturalisticky provedené polní zákroky. Je to sice drobnost v zásadě nijak neovlivňující herní principy, ale dokáže vás pohltit. A podobných animací má hra v zásobě celou řádku.